Roger

roger

V poslední době rostou v Česku jako houby po dešti různé investiční platformy.  Pokud vás zajímají alternativní investice, ale neoslovují vás začínající start-upy či peer-to-peer půjčky, mohla by vás zaujmout recenze fintech společnost Roger. Jak funguje? A vyplatí se na něm investovat?

Co je Roger?

Investiční portál Roger působí na českém trhu již od roku 2013. Dříve působil pod názvem Investiční Aukce, přejmenoval se kvůli vstupu na zahraniční trhy. Jeho zakladatelem je Adam Šoukal, který si do podnikání přinesl zkušenosti z působení v londýnské pobočce banky Santander.

Zaměřuje se především na faktoring, který postavil na principu P2P. Zatímco běžně pomáhají s financováním faktur banky, na Rogeru jsou to běžní investoři.

Mezi další jeho aktivity patří Invoice Financing, kdy pomáhá financovat obchodní toky mezi odběrateli a dodavateli. Nabízí také ověření obchodního partnera, kdy dodá zájemci informace o finanční situaci společnosti, a měnové konverze eur, dolarů a polských zlotých.

Podobnou platformou jako Roger je stránka Proplať to, o které jsme již psali.

Jak Roger funguje z pohledu investora?

Základním kamenem fungování Rogeru je propojení investorů s firmami, které řeší problémy s cash flow. Faktury mají většinou delší dobu splatnosti, než by se společnostem hodilo. Firmy je proto pošlou na portál Roger, kde na ně proběhne aukce. Pohledávku pak získá ten investor, který nabídne dodavateli za fakturu nejnižší úrok.

Pro registraci musí investor zadat své osobní údaje a dodat výpis ze svého bankovního účtu a dva doklady totožnosti.

Následně si vybere aukci a zadá na ni svou nabídku. Fakturu si může vybrat podle odběratele, výšky investice a výnosu. Roger při aukcích informuje investory o ratingu odběratelů. Na platformě funguje automatický bidovací systém, kdy investor zadá nejnižší úrok, na který hodlá přistoupit. Přihazuje se o 0,1%. Pokud je investorova „nejlepší nabídka“ přehozena, je upozorněn e-mailem.

Pokud investor zadá nejnižší úrok, dostane potvrzovací e-mail s platebními údaji. Částku, za kterou „nakoupil“ fakturu poté zašle na účet Rogeru.

Návratnost investic

V okamžiku, kdy odběratel svůj dluh vůči dodavateli uhradí, přijde na účet investora tato částka zpět spolu s úrokem. Splatnost a tedy návratnost investice se pohybuje mezi měsícem až čtvrtletím.

Roger investorům neúčtuje žádné vstupní poplatky. Deset procent z úroku, který by měl investor podle své nabídky dostat je však připsáno do rezervního fondu Rogeru. Ten slouží ke krytí ztrát investorů, jejichž pohledávky se stanou nedobytnými.

V případě, že odběratel fakturu nesplácí, snaží se Roger do šedesáti dnů po splatnosti problémy vyřešit upomínkami. Některé pohledávky jsou pojištěny. Po uplynutí šedesáti dnů se Roger může přihlásit k pojistnému plnění. V případě, že faktura pojištěná nebyla, dojde k jejímu zpětvzetí, kdy je částka požadována po dodavateli. Na konci roku pak Roger sanuje investorům ztráty ze zmařených investic pomocí rezervního fondu.

Investování pro konzervativní investory

Rogeru se s jeho modelem faktoringu daří. Objem financovaných prostředků každý rok roste. V roce 2019 činil 1,3 miliardy korun. Za úspěchem může stát skutečnost, že na rozdíl od jiných P2P projektů se Roger snaží o zabezpečení investic, ať už vytvořením rezervního fondu, pojištěním faktur, či výběrem partnerů. Snaží se totiž o proplácení pohledávek, které mají menší a střední podniky vůči velkým firmám.

Výnos

S relativně nízkým rizikem investice jde však ruku v ruce i nízký výnos. Ten se loni pohyboval kolem 4,3 % ročně. Celkový výnos z jedné investice však bude většinou nižší, klidně i pod 3 %. Pro investory, kteří mají zkušenosti s jinými druhy investic, se takový výnos může zdát zanedbatelný.

Rizika

Někteří investoři také hlásí problémy, když „jejich“ faktura byla započtena vůči závazkům dodavatele. Peníze jim pak dluží dodavatel, nikoliv odběratel. Jedním z rizik u faktoringu na rozdíl např. od poskytování úvěrů je totiž skutečnost, že investor je závislý nejen na chování odběratele, ale i dodavatele. Měl by si tedy všímat nejen toho, kdo má za fakturu zaplatit, ale také kdo je jejím skutečným vlastníkem.