První inflace, o které víme, se děla již v Římské říši či ve starověké Číně. Od té doby se s ní setkáváme neustále. Ekonomové či politici tento termín běžně používají v různých souvislostech. Co je to vlastně inflace? Jaké jsou její příčiny a následky?
Definice inflace
Představte si, že půjdete dnes na nákup. Koupíte zboží za 1 000 Kč. Za rok se vypravíte opět do obchodu a koupíte si přesně ty samé věci. U kasy ale po vás budou chtít o 50 Kč více. Právě jste zjistili, že míra inflace je 5% ročně.
Inflaci můžeme chápat jako růst cen zboží a služeb v čase. Průměrná cena zboží se označuje jako cenová hladina a ta se postupně zvyšuje. To vede k poklesu kupní síly peněžní jednotky (tzv. za 1 Kč si dneska už nic nekoupíte).
Pokud dojde k poklesu inflace, hovoříme o dezinflaci, při dlouhodobém klesání jde o deflaci. Deflace je opakem inflace.
Měření inflace
Pro měření inflace se nejčastější používá index spotřebitelských cen (průměrná úroveň cen výrobků a služeb, které spotřebovává průměrná domácnost), index cen výrobců (ceny komodit – potraviny, zpracovatelský a těžební průmysl apod.) a deflátor HDP (zahrnuje změnu cen všech zboží a služeb v ekonomice státu).
Výpočet míry inflace v Česku provádí Český statistický úřad z indexu spotřebitelských cen. Používá průměr cen několika stovek položek, které započítává podle jejich důležitosti. Jde o tzv. spotřební koš. Některé položky spotřebního koše mají ceny regulované státem (např. ceny za energie). Čistá inflace znamená, že se měří změny cenových hladin pouze u neregulovaných položek.
Inflaci ovlivňuje i Česká národní banka, která stanoví inflační cíle a prognózy. Může ji do určité míry regulovat pomocí stanovení množství peněz v oběhu.
Jaké jsou druhy inflace?
Pokud se podíváme na inflaci z hlediska její velikosti, rozeznáváme inflaci mírnou nebo také plíživou, která nijak neohrožuje ekonomiku. Její velikost se pohybuje kolem několika procent ročně.
Problémem je pádivá inflace (cválající). Peníze ztrácejí na hodnotě o více než 10 % ročně. Finanční systém státu trpí. Lidé přestávají mít důvěru k domácí měně a penězům obecně.
Nejextrémnějším případem je hyperinflace, kdy již ekonomický systém státu nefunguje. Peníze ztrácí na hodnotě o stovky až tisíce procent ročně. Lidé raději směňují zboží za zboží. Hyperinflace jde ruku v ruce s politickými krizemi, jako jsou převraty, války apod.
Jednou z možností, jak své peníze ochránit před inflací je investovat, a to například do zlata nebo nemovitostí.
Příčiny inflace
Typy inflace také můžeme rozlišovat podle toho, co je jejich příčinou. Inflace může být tažena poptávkou. Lidé mají zájem nakupovat, což vede k zvýšení cen. Zvýšení cen vede zaměstnance k tomu, aby požadovali vyšší mzdy. Vyšší mzdy (růst mezd se označuje jako mzdová inflace) však znamenají pro firmy větší náklady, které vedou k růstu cen. Nastává tzv. inflační spirála. Nelze pak již říct, jestli rostou mzdy kvůli rostoucím cenám nebo ceny kvůli mzdám.
U inflace tažené nabídkou je příčinou zdražení nákladů, které vedou firmy k tomu, aby zdražily ceny. Může jít například o zdražení materiálů či energií (např. růst cen ropy apod.). Zvýšení cen pak vede k požadavku na zvýšení mezd a opět se roztočí inflační spirála.
Setrvačná inflace je způsobená očekáváním výrobců, že zboží zdraží, proto zvyšují ceny předem, aniž by je do toho někdo tlačil.
Důsledky inflace
Základní problém inflace spočívá v tom, že zvyšování cen není rovnoměrné. Některé výrobky a služby zdražují více. Také mzdy nerostou stejně rychle jako ceny. Ti, kdo pobírají stálé příjmy, jako např. důchodci, jsou inflací zvláště ohroženi. Musí proto pravidelně docházet k valorizaci penzí.
Na inflaci tratí nejvíce ekonomicky slabší lidé, kteří nemají žádné větší hmotné statky. Ceny majetku totiž také rostou. (Příklad: ceny nemovitostí rostou, proto jejich vlastníci na inflaci tolik neprodělávají).
Nicméně, mírná inflace je pro ekonomiku příznivá a ukazuje na její zdravý vývoj. Mnohem větším problémem je deflace, kdy dochází k poklesu cen. Lidé pak nenakupují, protože očekávají, že zboží bude ještě levnější. S poklesem poptávky ale klesá i nabídka, výrobci nemají jak platit mzdy a dochází k propouštění zaměstnanců.
Inflace a nezaměstnanost jsou totiž spolu svázány. Jejich vztah popisuje tzv. Phillipsova křivka. Čím je inflace větší, tím je menší nezaměstnanost a naopak.
